Nebezpečí zplodin hoření 

Kouř u požáru je směs částic uhlíku, dehtu, prachu a hořlavých plynů a par. Některé částečky kouře při vdechování dráždí dýchací cesty, některé mohou mít i smrtelné účinky.

Při pohledu do statistických údajů je zřejmé, že uvedená problematika je nebezpečná jak pro osoby a zvířata nacházející se v požárem zasaženém prostoru, tak i pro samotné hasiče, kteří se podílejí na hasebních pracích.

Každý materiál prochází při hoření složitými chemickými změnami. Při hoření dochází pouze k přeměně jedné látky v látku jinou. Tak například - když hoří kousek papíru, uvolňují se plyny a páry, které v sobě obsahuje, a z papíru zbude jen malý zbytek ve formě lehkých zuhelnatělých vloček.

Při požáru vznikají tyto základní produkty: teplo, světlo, kouř, hořlavé nespálené plyny a nespálený tuhý zbytek (popel).

Teplo je produktem hoření a intenzita jeho vývinu závisí na velikosti plamenů. Je často hlavní příčinou dalšího vznícení látek, popálení osob, dehydratace zasahujících hasičů a poranění dýchacích cest. S kouřem se setkáme u všech požárů. Může obsahovat stovky různých chemických látek v závislosti na typu hořícího materiálu. Některé materiály vyvíjejí při svém hoření větší množství kouře než jiné (např. hustý černý kouř při hoření minerálních olejů, nafty, gumy a plastů ).

Při požáru číhají na zasahující hasiče a samotné občany čtyři základní nebezpečí spojená víceméně s ovzduším v místě požáru: snížený obsah kyslíku, zvýšená teplota prostředí, kouř a toxicita vznikajících plynů a par. Během hoření dochází ke spalování kyslíku a k vytlačování vzduchu (bohatého na kyslík) zplodinami hoření. Musíme si uvědomit, že normální obsah kyslíku v ovzduší je 21 %, ale již při koncentraci pod 18 % pociťuje lidský organismus nedostatek kyslíku.

Vdechnutí horkých zplodin hoření může poškodit dýchací cesty, přičemž je-li horký vzduch navíc nasycen vodní parou, poškození dýchacích cest je ještě výraznější. Je třeba si uvědomit, že poškození organismu vdechnutím horkých plynů není okamžitě vratný jev ani po přenesení poškozeného na čerstvý vzduch.

Kouř u požáru je směs částic uhlíku, dehtu, prachu a hořlavých plynů a par. Některé částečky kouře při vdechování dráždí dýchací cesty, některé mohou mít i smrtelné účinky. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že úměrně s množstvím uvolňovaného kouře se snižuje viditelnost v místě zásahu a je velmi ztížena orientace v neznámém prostředí (bytová jednotka, sklepní kóje, chodby, atd.).

Každý organismus je při požáru vystaven účinkům různých dráždivých až toxických látek. Přičemž společný účinek těchto látek je synergický, což znamená, že celková toxicita celého souboru látek je větší než pouhé sečtení vlivů jednotlivých látek na lidský organismus. Toxické plyny mají několik škodlivých účinků. Některé z nich působí přímo na plíce a způsobují jejich otok, jiné se spojují s červenými krvinkami a snižují schopnost krve přenášet kyslík, výsledkem ovšem vždy může být udušení postiženého člověka.

Mezi nejčastější toxické plyny, se kterými se potkáváme u požárů, patří zejména:

Oxid uhelnatý (CO) má na svědomí více úmrtí při požárech, než všechny ostatní zplodiny hoření dohromady. Tento bezbarvý plyn bez zápachu je lehčí než vzduch a vzniká při každém požáru. Hlavní nebezpečí CO spočívá v jeho schopnosti vázat se na červené krvinky (přesněji - hemoglobin), čímž dochází k bezvědomí postiženého následkem nedostatečného zásobování mozku kyslíkem. Jestliže není postižená osoba včas vynesena na čerstvý vzduch, může dojít po velmi krátké době k jejímu úmrtí.

Oxid uhličitý (CO2) je nehořlavý plyn bez barvy a zápachu, je těžší než vzduch. Ačkoliv se používá i jako hasební látka, je i jedním z produktů hoření. Je konečným produktem hoření látek bohatých na uhlík, přičemž ho vzniká více při dokonalém hoření než při žhnutí. Nebezpečí CO2 spočívá i v tom, že na jeho zvýšenou koncentraci tělo reaguje zrychlením dýchání, čímž se ovšem do organismu dostává i větší množství ostatních produktů hoření.

Mezi další velmi nebezpečné plyny a látky vznikající při hoření patří chlorovodík, nitrozní plyny, kyanovodík, fosgen a ultrajedy.

Kromě nebezpečí vyplývající z toxicity zplodin hoření musíme počítat i se schopností těchto zplodin se vznítit či dokonce explodovat.

Hasiči často při požárech i jiných zásazích používají izolační dýchací přístroje a vícevrstvé zásahové oděvy, a to nejen během samotného hašení požáru, ale i během likvidačních prací až do té doby, dokud si nejsou jisti, že v ovzduší na požářišti již nejsou žádné saze a zvířený prach.

Závěrem bych chtěl říci, že při požáru v tzv. uzavřeném prostoru by měl člověk co nejdříve opustit požárem zasažený úsek, odejít na bezpečné místo a být nápomocen Policii ČR a příslušníkům HZS, např. při upřesňování počtu osob v požárem zasaženém úseku. V žádném případě by se lidé neměli schovávat či zamykat ve svých bytech a nereagovat na výzvy k opuštění daného prostoru.