Pásma požáru 

Místo požáru, ve kterém požár probíhá, rozdělujeme do tří pásem vzájemně na sebe působících, prolínajících se a majících zásadní vliv na jeho rozvoj.

Za požár považujeme každé nežádoucí hoření, při kterém vznikla škoda nebo byly ohroženy osoby či zvířata. Místo požáru, ve kterém požár probíhá, rozdělujeme do tří pásem vzájemně na sebe působících a prolínajících se (tato pásma od sebe nelze jednoznačně oddělit) a majících zásadní vliv na jeho rozvoj. Proto místo požáru dělíme na pásmo hoření, pásmo přípravy látek a materiálů k hoření a pásmo zakouření.

Místo (prostor), kde probíhá hoření, nazýváme pásmem hoření

V pásmu hoření probíhá plamenné (homogenní) hoření par a plynů nad povrchem hořlavých látek a materiálů (dřevo, papír, hořlavé kapaliny apod.), případně hoření žhnutím (heterogenní), při kterém reakce hoření probíhá na povrchu hořlavého materiálu (koks, uhlí, saze, sypké hořlavé materiály apod.). Pásmo hoření je definováno výškou reakce hoření (plamene), plochou hoření nebo objeme, charakteristikou hořících látek a materiálů, rychlostí šíření, rychlostí nebo objemem vyhořívání, teplotou hoření apod.
V tomto pásmu se jednotky zaměřují na přerušení reakce hoření. Podle třídy požáru použijí vhodného druhu hasebních látek. Není-li dostatek hasebních látek je nutno přerušit hoření odstraněním hořlavých materiálů.

Místo (prostor), kde se hořlavé látky a materiály připravují k hoření, nazýváme místem přípravy k hoření

Tento prostor je v těsné blízkosti pásma hoření. Z pásma hoření dochází k uvolňování teploty, která vedením, prouděním nebo sáláním ovlivňuje (vysušuje, tepelně degraduje a rozkládá apod.) hořlavé látky a materiály. Látky a materiály se vysušují (připravují k hoření) a uvolňují plyny a páry, vzněcují se, čímž opětovně vytvářejí podmínky k intenzivnějšímu hoření a šíření požáru. V tomto pásmu se jednotky zaměřují na omezení šíření požáru, hořlavé látky a materiály ochlazují, evakuují apod.

Místo (prostor), kam odcházejí zplodiny hoření (kouř, teplota, pevné částečky, toxické zplodiny apod.), nazýváme pásmem zakouření

Tento prostor v podstatě navazuje na pásmo hoření a šíří se ve směrech výměny plynů i do velmi velkých vzdáleností od pásma hoření i od pásma přípravy k hoření. Rozsah pásma zakouření a hustota zakouření přímo závisí na druhu hořlavé látky nebo materiálu, meteorologických podmínkách (vítr, výměna plynů – přirozená nebo umělá apod.), ploše hoření apod.
Zpravidla se jedná o nejrozsáhlejší pásmo. Zplodiny hoření obsahují množství lidskému zdraví a životnímu prostředí škodlivých látek. Viditelnost a s ní související orientace, je v prostoru zakouření snížena v závislosti na vzdálenosti od pásma hoření a obsahu pevných částic v kouři, které ovlivňují průhlednost (průzračnost) kouře. S kouřem odcházejí z prostoru hoření nejen toxické, ale i výbušné látky. Kouř mimo jiné obsahuje oxidy dusíku, CO, CO2, uhlík, vodní páry, fosgen, chlorovodík, kyanovodík, fluorovodík, sirovodík a další.
V tomto prostoru se jednotky zaměřují na omezení rozsahu pásma zakouření, snížení toxicity a zlepšení viditelnosti. Provádí se odvětrávání zakouřených prostor (otvory, odsavače kouře, ventilací přirozenou i nucenou apod.)