Fáze požáru pevných látek 

O průběhu požáru, jeho vzniku a vyhoření

I. fáze
Vznik požáru, rozhořívání až do počátku intenzivního hoření. Vyznačuje se zatím malou plochou požáru a nižším stupněm zakouření /podle druhu hořících materiálů). Fáze je vhodná pro provedení zásahu (postačuje malý počet sil a prostředků vzhledem k nízké intenzitě požáru), škody vzniklé požárem nejsou vysoké.

II. fáze
Nastává intenzivní hoření a pokračuje až do zachvácení všech hořlavých látek a materiálů. Plocha požáru, teplota a výměna plynu se velmi zvýší. Zásah v této fázi je složitější a již nebezpečný.

III. fáze
Nastává fáze vyhořívání na celé ploše požáru. Plocha požáru se již proto nerozšiřuje a teplota je maximální.

IV. fáze
Pokračuje úbytek hořlavých látek a materiálů, nastává pokles teploty. Vlivem předešlých maximálních teplot hrozí možnost zřícení konstrukcí.
 

Správné zařazení požáru do třídy požárů a fáze požáru jsou, mimo jiné, rozhodnými faktory při volbě principů hašení a určení vhodného druhu hasební látky.

Nedokonalé hoření
Probíhá za nedostatečného přístupu vzduchu nebo jiného oxidovadla. Hlavním produktem tohoto hoření je oxid uhelnatý (CO).

Dokonalé hoření
Probíhá za dostatečného přístupu vzduchu nebo jiného oxidovadla. Hlavním produktem tohoto hoření je oxid uhličitý (CO2).

Existují látky, které ke svému hoření nepotřebují vzduch (kyslík) z okolního prostředí, ale samy ho uvolňují (trinitroglycerin, celuloid apod.), a látky, které sice samy nehoří, ale svým rozkladem kyslík uvolňují a podporují tak hoření (Bertoletova sůl apod.).